Obecná doporučení pro přípravnou fázi

(předešlé zkušenosti města, projekty a kampaně včetně nastavení souběhu, financování, personální kapacity, supervize)

Pro úspěšný průběh participativního procesu je vhodné shromáždit zkušenosti z předchozích aktivit se zapojováním veřejnosti, pokud ve městě proběhly. Může jít o celou řadu aktivit – architektonické nebo urbanistické projekty, změny územního plánu, akce v rámci Národní sítě Zdravých měst ČR, participativní rozpočty a další. V praxi se také osvědčily konzultace a výměna zkušeností se zástupci měst, která podobný projekt v nedávné době dokončila nebo jej aktuálně zpracovávají. Využití dostupných zkušeností a personálních kapacit start participativního projektu usnadní.

Výše zmíněné zkušenosti může město využít při plánování harmonogramu a obsahu jednotlivých akcí se zapojováním veřejnosti. Velmi důležitou roli v designu participativního procesu hraje zpracovatel projektu, s nímž město spolupracuje. Jeho prokazatelná zkušenost s organizací participativního procesu v jiných projektech by proto měla být brána v potaz při výběrovém řízení. Zkušenost také ukazuje, že je vhodné v rámci úřadů obcí koordinovat konání projektů, které počítají se zapojováním veřejnosti. Koná-li se souběžně více participativních akcí na různá témata, může to vést ke snížení zájmu o aktivity, které jsou vnímány jako méně atraktivní.

Klíčovým faktorem při jakémkoliv zapojování veřejnosti je rozhodnutí o rozsahu pravomocí, které jsou občanům svěřeny. Pro popis různých úrovní zapojení veřejnosti do participačního procesu lze využít názorné schéma známé jako „participativní žebřík“. Jednotlivé příčky pomyslného žebříku představují postupně se zvyšující úrovně intenzity zapojení občanů do rozhodovacího procesu:

• Informování, tedy jednostranné předávání informací směrem k občanům, nelze ve skutečnosti za participaci považovat, neboť lidé nemohou prezentovaná opatření reálně ovlivnit.
• Konzultace představuje obousměrný tok informací – občané se vyjadřují k rozhodnutím, záměrům či opatřením a vytvářejí tak zpětnou vazbu pro příslušné instituce.
• Zapojení znamená přímou angažovanost občanů v konkrétním projektu, kdy lidé vyjadřují své názory a přání.
• Spolupráce je posunem k partnerskému vztahu mezi veřejností a zodpovědnými institucemi, kdy lidé přímo ovlivňují podobu zvolených řešení.
• V případě řízení občany veřejnost o výsledku rozhoduje samostatně, veřejná správa rozhodnutí pouze realizuje.

Pro plánování participačních aktivit je podstatná velikost rozpočtu, který lze pro tyto akce využít. Vedle rozpočtu města lze pro financování participačních aktivit využít různé dotace a granty. Úsporu finančních prostředků může přinést i využití vlastních prostředků a zázemí města (vlastní audiovizuální technika, konání akcí v objektech patřících městu, tisk propagačních materiálů, využití kvalifikace zaměstnanců). Vhodnou cestou ke snížení nákladů může být i zapojení dobrovolníků ve spolupráci, s místními iniciativami.

Rozsah naplánovaných participačních aktivit souvisí s personálními možnostmi, obce. Důležitý je počet pracovníků, kteří se mohou participačním aktivitám věnovat, ale také jejich kvalifikace a zkušenosti v této oblasti. Odbornou kompetenci vlastních zaměstnanců lze zvýšit jejich proškolením nebo absolvováním vhodných kurzů (např. školení ve facilitačních dovednostech). Ideální je, když jsou do participace zapojeni vedle pracovníků odboru dopravy i odborníci z jiných odborů městského úřadu (např. životní prostředí, urbanismus, strategie a rozvoj). Pokud jsou personální kapacity pracovníků magistrátu nedostatečné, což je pravidlem zejména v menších městech, je vhodné spolupracovat s externími experty na komunikaci. Ti vytvoří komunikační strategii pro zapojování zúčastněných stran i veřejnosti. Vhodné je také externí zapojení supervizora, který má zkušenosti s participačními procesy, tedy zároveň odborníka schopného poskytnout zpětnou vazbu.

Nejefektivněji lze veřejnost zapojit v úvodní fázi zpracování plánu udržitelné mobility, kdy je ještě otevřena řada možností k řešení dopravních a mobilitních problémů. V pozdějších fázích je již nutno respektovat dříve přijatá rozhodnutí.

Pro úspěch participačních projektů je nutno vědět, jaká jsou omezení a rizika participačního procesu.

Zapojování veřejnosti je možné pouze v omezené míře v situacích, kdy je nutno respektovat zákony a jiná legislativní omezení nebo dříve přijatá rozhodnutí. Některá řešení mohou překračovat rozpočtové možnosti města anebo nejsou technicky realizovatelná. Nelze také narušovat vlastnická práva třetích osob. Není dobré, aby byla v účastnících participace předem vzbuzována nesplnitelná očekávání.

Participační proces s sebou nese určitou míru rizika. Je třeba počítat s jeho časovou a finanční náročností ve srovnání s rozhodováním malé skupiny expertů či úředníků. Účastníci participativních akcí zpravidla nepředstavují reprezentativní průřez názorovými proudy ve městě a akce se mohou stát platformou pro prosazování partikulárních zájmů jednotlivců nebo skupin. V případě zapojování laické veřejnosti je nutno mít na paměti, že řada lidí se neorientuje v komplexních problémech a není hlouběji informována o dopravních a mobilitních tématech.